Listopad 2015

Alone: Chapter 3

9. listopadu 2015 v 18:39 | *Em* |  *Alone*
Chemie ubíhala neuvěřitelně pomalu a Jessica už se nemohla dočkat sladkého zvuku zvonění. Celou hodinu přemýšlela o novém doučování, na které jí dokopala její matka. "Potřebuješ se zlepšit v angličtině, stojíš v ní za prd." Tyhle řeči jí vždycky dokázaly rozčílit. V angličtině byla dobrá, sice ne nejlepší, ale bavila jí. Navíc měla chodit s nějakými kluky z prváku. Už jen to jí děsilo. Předem si byla sto procentně jistá, že se jí nebudou líbit a nebude si s nimi mít co říct.
Zbytek dne naštěstí proběhl celkem rychle a bez zbytečných obtíží. Kath ráno zmizela a objevila se až před poslední hodinou, bez toho aniž by řekla, kde byla. Jessica se ptát nemusela, věděla to. Určitě se někde ulívala s jejím novým objevem. Vždy jí bylo na nic, když se podívala, co nešťastná láska udělá s člověkem. Naštěstí měla ve škole Nicol, která byla sice nekomunikativní a skoro se s nikým nebavila, ale i tak jí posloužila jako dobrá podpora, kdykoliv jí potřebovala. Ve skutečnosti její kamarádky byly tím jediným, co doopravdy milovala. Ačkoliv byly seberozdílnější, tak k sobě skvěle pasovaly.
Kath se hned po obědě odebrala zpět za svým přítelem a Jess hodila na hlavu vrácení pláště Ali. Tohle jí docela štvalo, ale za ty roky už si zvykla. Odebrala se tedy zpět do 1. E. Jen co se ocitla před třídou, tak litovala, že sem vůbec šla. Doslova tam pořádali soukromou party a kašlali na učitele, který se jim snažil domluvit. Očima se snažila najít Ali, aby odsud mohla, co nejdříve odejít. Jen vešla, všichni se na ní otočili. "Hele, Modrásku, co chceš?" Při té přezdívce se zatřásla a podvědomě si šáhla na modrý pramen vlasů. Nechala si ho obarvit před měsícem, když jí k tomu Kath vyhecovala. Prý že to bude hezký letní doplněk. Teď toho ale litovala. "H-hledám Alison." Podařilo se jí vykoktat alespoň dvě slova. "Ali tu není, asi se budeš muset spokojit se mnou, pusinko. Můžeme si to jít vyříkat na záchody, co říkáš?" Ten blonďák evidentně věděl, co dělá, co přesně říct, aby dívku rozhodil. Jessica nebyla schopná jediného slova. "Nech ji, Kubo, ne každej je dost vyspělej, aby chápal vtipy nás starších." Au, tohle zabolelo. Zase on. Ty oči, pamatovala si je z dnešního rána velmi dobře.
Měla toho už dost. Nesnášela cítit se jako oběť. Rodiče jí k tomu nutili často, psychické týrání bylo jejich zábavou.
Musela odsud, co nejdřív pryč. Vyběhla ze třídy a svezla se po zdi na zem. Nejprve se potřebovala uklidnit a konečně se pořádně nadechnout. Přemýšlela o oněch modrých očích, které si ráno tak snadno získaly její pozornost a teď stejná osoba řekla toto. V tu ránu se všechny sympatie k tomu klukovi se ve vteřině rozplynuly.