Ať se stane cokoliv

23. července 2015 v 21:31 | *Em* |  Jednodílné
Ocitla jsem se uprostřed nějaké ulice. Nepoznávala jsem to tu. Rozhlédla jsem se po okolí a zjistila, že všude po zemi je krev a střepy. Když jsem se podívala pozorněji, všimla jsem si bezvládného těla ležícího pár metrů ode mě. Přišla jsem blíže a hrůzou se mi zježily chloupky na krku. Z hlavy a tržných ranek od skla vytékala krev. Celé šaty jí už byly nasáklé. Stejně tak i vlasy. Beton byl zbarven tmavě rudou barvou, v níž se leskly skleněné střípky. Byla jsem zmatená, ale byla jsem si jistá jednou věcí. A to tou, že se právě dívám sama na sebe. Byla jsem mrtvá.
Byl den D. Čas jít s pravdou ven. Den, kdy jsem chtěla říct mému tátovi o mém vztahu. Vztahu, o kterém jsem si byla jistá, že mi nikdy neschválí. Nechodila jsem s jen tak ledajakým klukem. Vlastně jsem ani nechodila s klukem. Přes rok už žiju s dívkou.
Vždycky jsem se tohohle dne obávala. Věděla jsem, že lidi jako já můj otec neschvaluje. Bere je jako odpad společnosti, chybu v DNA. Myslí si, že tihle lidé by zasloužili šibenici.
Možná je to jenom mé zbožné přání, ale doufám, že ho tohle změní. Třeba ve mně uvidí to, co doposud. Vždyť se vlastně nic nestalo, uklidňovala jsem sama sebe. Vždycky se ke mně choval, jak nejlépe mohl, tak co by se vlastně mohlo pokazit? Miloval mě, jak jen nejvíc může otec milovat svou dceru. I přes to jsem cítila slzy stékající po mé tváři. Pevně jsem zavřela oči a snažila se uklidnit, Věděla jsem, že si to jen nalhávám. Když v tom mě objaly dvě mě dobře známé ruce a ucítila jsem dotek jemných rtů na mém krku. Usmála jsem se a objala jí, co nejtěsněji jsem dokázala. "Neboj se, všechno dobře dopadne, uvidíš." Políbila mě a já sem věděla, že ať se stane cokoliv, tak ona mě nikdy neopustí.
Stály jsme před bytem mého táty a já se furt neměla k tomu zaklepat. Beth už to nevydržela a zaklepala místo mě. Z vnitřku bytu bylo slyšet zanadávání a poté se dveře rozletěly dokořán a já litovala, že jsem sem vůbec šla. Z táty táhnul alkohol a na první pohled bylo vidět, že není radno si s ním zahrávat. "Co tu chcete?!" Vyštěknul na nás a pak se vrátil do obývacího pokoje. "Chtěla jsem ti někoho představit, pamatuješ? Měla jsem dnes s tou osobou přijít." Hlas se mi třásl a já se přes všechnu snahu musela chytit Beth, abych neupadla. "Co to má kurva znamenat?" Jeho hlas byl plný zloby a nenávisti. Začínala jsem se bát. Ale ne o sebe, ale o ní. Bála jsem se, co by mohl udělat. "My.. Chodíme spolu. J-Já jí miluju." V otci se vzedmula vlna nepředstavitelného vzteku, což byla ve spojení s alkoholem nebezpečná kombinace. Přiblížil se ke mně a na tváři mi přistála první facka. Beth vykřikla a trhnutím mě odstrčila. Postavila se přede mě a rukama mě objala. "Co si to dovoluješ?!" Tentokrát praštil jí a mě začaly téct slzy zoufalství. Další a další rány směřované na osobu, jež tolik miluju. Beth ležela na zemi a svíjela se bolestí. Mlátila jsem ho, jak jsem jen dokázala, ale on dál kopal do jejího zuboženého těla. Když už se téměř nehýbala, se přesunul ke mně. Couvala jsem a hmátla po noži položeném na stole. Máchala jsem mu s ním před obličejem, ale jako by mu to bylo jedno, jako by tušil, že mu nejsem schopná ublížit. V tomhle se ale mýlil. Byla jsem schopna udělat cokoliv, abych ochránila Beth. Zaútočil na mě a já ho řízla do zápěstí. Zařval a trhnutím mi nůž vyrval z ruky. Teď jsem byla bezmocná. Zavřela jsem oči a čekala, až bodne. Uslyšela jsem ránu a pak jsem viděla Beth řítící se proti němu. Poté jsem zachytila jen Beth padající k zemi s nožem v břiše. "Beth! Beth, prosím, ne." Ječela jsem a přes slzy už nic neviděla. Chtěla jsem se za ní rozběhnout, avšak otcovi silné ruce mě pevně sevřely. Táhnul mě přes místnost. Kopala jsem ho a křičela, ať mě pustí. Podařilo se mi vytrhnout z jeho sevření, ale zakopla jsem o nohu stolu a spadla jsem přímo na okno. To se roztříštilo a já proletěla skrz. Poslední před dopadem si pamatuji jen nadlidský výkřik.

Stála jsem nad svým tělem a cítila strašnou prázdnotu. Vlastně, co jiného můžou cítit mrtví? Až naříkání mě probralo z transu. Uviděla jsem uslzenou Beth, jak se sotva plazí k mému tělu. "Ne! Nesmíš mě tu nechat! Prosím, neopouštěj mě." Stála jsem vedle ní a dotýkala se její ruky, i přes to, že mě nemohla cítit. Dál brečela a svítala v náručí mé tělo. "Miluju tě. Slyšíš? Miluju tě!" "Taky tě miluju." Pošeptala jsem. "Vždycky budu s tebou, to slibuju." Políbila jsem jí na tvář a ona jako by to cítila, se jí v tu chvíli dotkla. Usmála jsem se a vstoupila do tmy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama